Žluté lázně očima našich dříčů

14. 5. 2016 – 15. 5. 2016

Nalijme si čistého vína. Každý se stará, aby byla loď v pořádku, voda byla vylitá, sedačky držely, buben byl správně přidělán, nikdo neurazil ocas a tak. Ale nikdo už neřekne, kdo vlastně všechno oddře. Ano, my! Makáme jako barevní, i když jsme černí. A to nejsem vůbec politicky nekorektní. Je nás v lodi maximálně dvacet, někdy za některé z nás zaskočí bratranci, ale to jsou dřeva.

Mně říkají Černoušek (jak originální, že?). Makám krátce, ale řeknu vám, pořád mě máchají, někdy se mnou mlátí do lodi, případně kolegy přes pozadí. Nejdřív si mě nosili domů a teď? Spím zavěšen ve futrálu v loděnici. A to mám za sebou fakt náročný víkend! Byli jsme v Praze ve Žlutých lázních. I když to bylo tak blízko, dopřáli jsme si dvoudenní pobyt. První den nebyl tak náročný, párkrát krátká dvoustovková trať ve velké sestavě. Měl jsem trochu problém se dostat do tempa, tyhle sprinty mi nedělají dobře. Potřebuji zkrátka svůj klid na práci, to si pak s rozmyslem užívám dlouhý záběr. Dřel jsem, ale asi trochu lenivě. Co vám mám říkat, nebyl jsem pochválen. Nakonec jsme to s bratry dotáhli jen na druhé místo ve finále B. Takže sedmé celkově.

Bylo jasný, že na dvoukiláku budeme muset máknout a tu vodu trochu víc tlačit, jinak nás čeká ledová noc venku. Jela se jen jedna jízda, dvě rozjížďky. Náš obří příbuzný na ocase dělal co mohl, aby nás obrátky bolely co nejméně a my poslušně vyšlapovali jako jeden muž. Předjeli jsme postupně cestou tři posádky a naši jízdu suveréně vyhráli. Bohužel, v druhé rozjížďce zamakali ještě víc. Nevím kde na to brali sílu. My jsme tak celkově skončili šestí. Po pracovní sobotě jsem se trochu prospal v autě, to nebylo špatné, ale ráno bylo neskutečně studené. Vůbec se mi nechtělo lézt do Vltavy. brrr. Navíc jsme makali rozdělení na půlky. Já jezdil s dalšíma devíti bratry u holek. Byly dost smutný z první jízdy, ještě smutnější ze druhé, nějak se jim nedařilo nás ukočírovat. Pravda, nám byla zima a chtělo se nám spát, tak jsme se trochu ulejvali. Ale při pohledu na ty smutné tváře… Ve finále A jsme se prostě pochlapili, Bufty nás dostaly do tempa a my se utrhli tak, že jsme jen o pár setinek skončili druzí. Dojemná chvíle, i na slzy došlo. Naše samozřejmě ne, nejsme žádné křehule!

Zbytek naší rodiny makal s námi na střídačku a vozil chasníky. Taky to nebylo tak zlé, ale umí to i lépe, nějak jsme se prostě jako rodina s tou zimou nesrovnali a chlapi byli osmí. Pak už jsme jeli jen výběrově – někdo s velkou lodí chlapů, někdo s něžnějším pohlavím. Mě si draftovali do Stratosu, ještě dva starší bráchy a jednoho mladšího. Na krátké trati jsme to zase trochu pokazili, ale reputaci se nám podařilo vylepšit na té dlouhé. A podruhé druhé místo. Radovali jsme se, ne že ne. Ale upřímně, nejvíc jsme jásali, že už to máme za sebou a můžeme odpočívat v teple auta na cestě domů, než nás na odpoledne pověsí na hřebík v loděnici…

Fotogalerie »