RK Dragons Jablonec – Oddíl dračích lodí

RK Dragons Jablonec – Oddíl dračích lodí RK Dragons Jablonec – Oddíl dračích lodí
d'Račice 2012
d'Račice 2012
d'Račice 2012
d'Račice 2012
d'Račice 2011
Maraton ČB – PHA 2013
Maraton ČB – PHA 2013
ME Hamburg 2013
Ostrožská Nová Ves 2015
Ostrožská Nová Ves 2015
Halový pohár 2016
Halový pohár 2016
Kojetín 2016
Kojetín 2016
Kojetín 2016

Ani na MČR na nás dračí lodě nezapomněli

Autor článku Klára

Závody 9. 9. 2016 11. 9. 2016

Ani na MČR na nás dračí lodě nezapomněli

„Dáme do toho všechno, nemáme těžké soupeře, tak by to neměl být problém, ale soustřeďte se na to. Máme tu Brno a to nás v Jedovnici celkem stíhalo. Dělejte to, jak to umíte.“

„Bufty, tupá síla, každá ví, co má dělat, záda, dlouhej záběr, noha kope, pěkně stejně, je to jasný?“

„Jaký je postupový klíč?“

„První jde do finále A, tak to nejde jinak, než že to budeme my, další mají semifinále, ale pošetřme síly, jsou ještě mixy a hlavně dvoukilák.“

„A kolik jich je ve finále?“

„Bude asi šest lodí, takže jen tři nepostupují.“

„Hele, už nerozumujte a nastupte si!“

„Jaj, mně se chce čůrat.“

„Já se chci jít koupat, sakra!“

„Víš, že nesmíš, máme dvojitý suchý zákon – do vody nelezu, jen ji piju místo chmele.“

„Ale tady se uvařím…“

„Hele, kam zas šel Fufík?“

Poznala bych je všude, i když jsem nevěděla, že tahle jízda je jejich. RK Dragons a jejich Bufty, na mistrovství budou chtít dokázat, že nejsou v čele tabulky českého poháru nadarmo. Jsem za ně nervózní. Musí prostě vyhrát, nic jiného neplatí. Dají to nebo ne?

„Jak si sedáme do tý desítky?“

„Ne, já teď nejedu, až další, říkal Toman.“

„Já se ještě neprobral, vystřídá mě pak někdo?“

„Na kormidlo jde Václav nebo Toman?“

Tyhle hlasy neznám, ale říkám si, proč ne, jedenáct chlapáků, to si nechám líbit. Bohužel, jak já neznám je, oni neznají mě, tak klukům nezbyde než se zlepšit v další jízdě.

„Hele, jenom vlažíme, protáhneme se, čekají nás mixy.“

„Tak se teda nevyndám, no.“

„Co nevyndáš?“

„Pádlo z lodi…“

„Hele, zkusíme prostě jet a uvidíme.“

„Jo, uvidíme je všechny před sebou.“

Jo, viděli je všechny, v cíli pěkně před sebou. Moc se nesekli. Ale ve finále B si už zajeli třetí místo. Chlapíci si budou muset zvyknout, že pádlovat v malé lodi není tak špatné, i když pro ně má zvuk teprve dvacítka.

„Je to tady, druhá a poslední dvoustovka, není na co se šetřit, víc vás toho dnes nečeká...“

„A co dvoukilák?“

„Jo, ten se pojede, ale do toho je dost času. A hlavně, jedeme si o umístění.“

„A o pohár, ne?“

„Jo, o ten taky. Fufíku, tak už sakra nastup! Bufty… prostě jedem.“

„Hele jak se na nás Trágošky zle dívají, nezdá se vám?“

„Taky na tebe budu zle koukat, když nepřestaneš kecat.“

„Protáhneme to, dva, jedna!“

Jako takhle nervózní Růžovky ještě nebyly, si myslím. Šlo jim o hodně. Nejprve byly trochu pozadu, ale měly super finiš, fakt to zvedly. A moc nechybělo a došly by až do vítězného finále, ale na to se historie neptá. Skončily druhé za Tragédkami, a co?

„Jdu na buben, jo?“

„Hele, my nepojedeme na galaxii?“

„Nepojedete na nic moc pěkného, ale třeba vás to bude alespoň hnát kupředu.“

„Já mám vlastní bublinkovej pohon.“

„Jo, ty tvoje bublinky, ještě štěstí, že dneska sedím před vámi a proti tobě nikdo není imunní.“

Druhý pokus o mixovou desítku v historii RK, byla jsem napnutá. Jejich schopnosti ale byly vůči výkonu imunní. Jako střídali se různě na pádle, ale nic moc nevyšpekulovali. První rozjížďku dojeli poslední, druhou na tom nic nezměnili, ale ve finále B si vyjeli čtvrté místo. Na tak málo zkušeností by to bylo přijatelné, kdyby tak málo zkušeností neměli i ostatní.

„Tomane, ty jdeš na kormidlo?“

„Jo, vy to pořádně protáhněte, tohle je naše trať, tak ať je to vidět. Poslední dvoustovku jste se sjeli, tak teď to tam prodejte.“

„Na tý desině to bude bolet, chjo. Pak se jede ještě ten mix, ne?“

„Jen co dojedou ženský, z těch mám větší vítr než týhle naší jízdy.“

„Vono to pude!“

„Prosíme loď číslo 4 na start!“

„Hele, rozjedeme se ještě, že jo?“

„Jo, to musíme.“

„Jestli loď číslo čtyři a to nechci jablonecké jmenovat, takže Jablonec nad Nisou, nepojede okamžitě na start, dáme jim penalizaci.“

„Dneska je to nějak nahusto!“

Rozjeli se a to byl hukot. Předvedli parádní jízdu, kterou si vyhráli. Kormidelník věděl přesně, co kdy má dělat a pádla lítala jak o život. No, to jsem si smlsla, ale pořád jsem čekala, co bude za další jízdu.

„Tak jim to ukažte, bábovky! Máte za sebou Trágošky, těm musíte utéct.“

„Holky, strategie je jasná, dojet ty před námi, předjet je a rychle ujet, aby nám nesedly na vlnu, prostě jako vždycky. Jde nám o pohár, když teď vyhrajeme, budeme i nadále první celkově a to za to stojí, ne?“

„Jo, už jen proto, že jsme musely do Jedovnice a do Plumlova pro body to chce vyhrát!“

„Takže holčičky, dlouhej záběr, záda, noha, vytrhnout pádlo, pěkně dynamicky…“

„Fufíku, my víme, už pojeď.“

Tak to byla tedy jízda, krásně to odjíždělo, holky se praly o každý jeden metr, krásná první obrátka, před druhou jim kormidelník křikl, aby zvolnily a pak se nacpaly až na boje. No, trochu se nevešly, jednu minuly, ale když minuly i druhou, byly trochu naštvané, co trochu. Kapitánka si málem zlomila pádlo, jak použila ten vztek. Několikrát se pádla potkala s těmi Průtržáckými, ale pak už holky valily do velkého finále, nechaly za sebou Brno a uháněly. Poslední obrátka, poslední rovinka, bylo cítit, jak chtějí a jak se zlobí za to podjetí, ale nic nevzdávaly. A? Schlíple vystoupily z lodě, tedy se spíš vymotaly a jen tak vydýchávaly. Pláč přišel, až když je vyhlásily vítězkami. Vezla jsem mistryně ČR a vítězky poháru. Jak já jsem pyšná!

Vyndané holky ještě sedly do mixu, Venca přikurtoval kormidlo a pak se rozjely dva kiláky s noblesou. Já jsem jen letěla, protože jsem se ještě pořád radovala z toho holčičího vítězství. Svoji rozjížďku jsme sice zakončili pěkně na prvním místě, ale v šestici těch nejlepších jsme do kapsy schovali jen Stratos (a to ho pořádný kus čouha). Takže šestí. Alespoň ví, že je na čem zapracovat.

Sobota, sobota, to to pěkně začíná. Má velká sestra vozí holky, celou dvacku. Škoda, že se k nim ještě nedostaly holky z Jablonce. Třeba až si všechny vychovají tu svoji drobotinu, tak se zase vrátí a krom velké lodi budou mít i juniory. Po kráskách přišli ke slovu maníci. Tam už RK mělo svá želízka v ohni, družba s Pardubicemi se osvědčila. V součtu časů dvou jízd chlapi vyjeli páté místo. Na dva kiláky se tedy postaví na start hned za seniory z Kojetína. Jestli se zopakuje to, co se dělo na šampionátu u nich…

A pak už přišlo to, na co pětadvacet seveřanů na břehu čekalo, čtvrtá rozjížďka. Koukala jsem z břehu, jak se skládají na lavičky. Slovo trenéra a zkusit se rychle sladit a nastartovat. Když to startér odpálil, vyrazili. Jeli fakt pěkně, ale před koncem to nějak vypustili. Až jsem si všimla, jak je ségra naštvaná a jak sebou divně hází. Asi nějaký plán.

Ve čtvrtfinále se z druhého místa dostali do semifinále A, tam jim bubenice málem hlasivky nechala, ale zajeli jen místní Mondi. Ve finále B se už nezmohli na nic. Pěkné šesté místo, dvanácté celkově. Tohle opravdu nejsou sprinteři. Čekala jsem, co přijde na jejich parádní trati. Přeci jen, mistrovství ČR přilákalo všechny borce.

Jeli ženské, pak chlapi, a pak už konečně ve druhé vlně moji černo-růžoví favorité. Humido na kormidlo, siláci do čela, růžovky doprostřed, silný zadek. Jejich sestavu už znám, vím, kdo se málo vytáčí a kdo se jak krčí, ale to bylo jedno. Všichni chtěli. A tak taky jeli. Svoji jízdu vyhráli s přehledem. Parádní výkon. Časem přeskočili i celou další rozjížďku. Na ONV z elitní skupiny jim chyběli tři vteřiny, a tak zůstali šestí. Z patnácti posádek to není zlé. I když skleslí byli. Přáli si zůstat na třetí příčce v poháru. Na vyhlášení ani nešli, bylo to zbytečné. U grilu se mluvilo v běžné hladině hluku, až najednou začal šílený řev. Vzbudila jsem se já i všechno kolem. A co to nevidím, RK řádí, skáčou, objímají se, pláčou, křičí. A na krku mají medaile. Takže přeci jen, třetí, jsou třetí v letošním roce. To je paráda. Jak jsem je viděla slavit, pak musím cenzurovat, ale bylo to velký.

Bála jsem se, co s nimi provede neděle, ale nebylo to vůbec špatné. Pětistovky mám ráda, trať co pěkně bolí. Já je, nejezdím, jen velká sestra a ta taky jen dvakrát ročně, ale pěkně se na to kouká. Dámy dostaly přednost, měly jen nejdříve dvě jízdy, pak jednu a nakonec zase dvě. Mezi jejich dvě plavby se vmáčkli chlapíci. RK dělalo, co mohlo, ale o 4 setiny vteřiny zůstalo čtvrté. Chuť si šlo spravit do mixu. První jízda s Traburkem. Ti jsou prostě nedosažitelní. Jen tak si pádlují svůj krásný dlouhý záběr a pak na třiceti metrech všem ukáží záda. Jejich pozadí bylo jediným, které RK vidělo. V semifinále B okoukli zadnice Palmbitch, i když to bylo jen o fous. Tím si vysloužili finále A, které se jelo v zápětí. Ve své dráze číslo pět zajeli další pěknou jízdu až na pokraj vlastních sil a zakotvili na páté příčce. Pak už jsem je jen viděla vynášet sestru na břeh a než jsem se vzpamatovala, byla jsem na cestě domů. Usnula jsem hned za branou areálu a nechala si zdát o vítězství RK. Třeba to klapne za rok.

Fotogalerie »

Pavel Tyl © 2012–2017  |  Pohání PRADO  |  Nejezdíme na pramici ani na skifu, NEJSME VESLAŘI! PÁDLUJEME!

Nahoru