První trénink z pohledu Dračice
31. 3. 2016
Pět stupňů a já tam mám lézt? Nezbláznili se ty lidi? Normálně jich dneska přišlo i devatenáct. Dokonce i tací, co skoro neznám. Asi se na nultou vodu 2016 opravdu těší, ale v pěti stupních se máchat? No co jsem já nebohá měla dělat, prostě mě chňapli, odnesli po schůdkách do vody a bylo. Jen jsem si málem sedřela břicho o jejich silvestrovské ohniště. Vody je totiž nějak moc, tam kde ještě před třemi měsíci pobíhaly děti, prohání se kačeny a pod nimi kapři.
Trvalo, než si vůbec sedli, protože jak známo, loď má dva boky a těch levých přišlo víc. Tedy, myslím levých jako nalevo sedících, rozumíme si, že? Takže dva stateční přehodili ruce na pádle a zadky na sedačce a všichni se tvářili, že vyjedeme.
Postavila jsem si trochu hlavu, mám na to nárok, když se mi nikdo tak dlouho nevěnoval (omýt mě alespoň mohli…). Takže si museli přesedat, abych já na vodě seděla rovně, přeci jen, napravo mají samé bábovky, které jsou lehčí než ti svalouši vlevo. Ale vyrovnali si mě a už svištěli (z pohledu šneka skutečně), první opravdu lehký trénink na víkendové mílové závody. Trochu mě mlátili pádly do boků, trochu se šoupali po sedačkách, někteří prý měli modřiny na vlastních bocích (mě se tedy žádné modřiny nedělají, ale bolí to stejně), prostě asi zapomněli, jak že se pádluje a jaká technika je ta správná. Snad do příště trochu procitnou, protože dostat další herdy se mi nechce. To bych je pak asi musela už vyklopit. A věřte mi, na vlastní pupek vím, že ta voda je pěkně studená…